The lost room - part 3

6. března 2013 v 21:08 | Prcek |  My fantasy



"Byla jsi ve skříni v nějaké jiné místnosti a pak ses ocitla tady?" zeptal se překvapeně. Pro mě to bylo stejně nepochopitelné jako pro něj. Přikývla jsem. "A kde jsi vlezla do té skříně?" zeptal se.
"U nás na zámku." odpověděla jsem a doufala, že konečně pochopí, s kým to mluví.
"Na zámku? Na jakém zámku? Tady žádný není." Nechápal.
"Že ne? Žiji na něm s králem Jindřichem, královnou Svatavou a jeho synem Richardem." vysvětlovala jsem mu netrpělivě. Co to tady na mě zkouší?
"S králem? Královnou?" Papouškoval po mně a hned na to se rozesmál.
"Co je na tom k smíchu?" divila jsem se.
"Král s královnou už tu nevládnou desítky let. Naší republice vládne prezident." Díval se na mě, jako bych se zbláznila. To samé jsem si myslela já o něm.
"Prezi… co?" Už mě to rozčilovalo. Buď se mi to jen zdá, nebo je to nějaký vtip - a to pěkně divný. "Kdo vlastně jste?" zeptala jsem se podrážděně.
"Honza." odpověděl a podával mi ruku.
"Chcete, abych vám ji políbila?" vyvalila jsem na něj oči. "To byste spíš měl udělat vy. Já jsem princezna." Byla jsem z toho všeho zmatená.
"Princezna?" Z tváře mu zmizel úsměv a tvářil se vážně. Nemohla jsem si ale nevšimnout, že mu cukají koutky úst.
"Ano, princezna Kateřina třetí." objasnila jsem mu.
"Nejsi ty ta, co si vzala prince Richarda a v roce 1875 zrušila všechny tělesné tresty?" zeptal se.
"Jak to můžete vědět? Vždyť je rok 1868." odvětila jsem.
"Co? Je 9. června 2013." zasmál se a ukázal na zeď, kde visel papírový obraz, skoro celý zaplněný čísly.
"Co je to?" zeptala jsem se a došla k obrazu. "Proč není zarámovaný?" podivila jsem se.
"Kalendáře se nerámují." Vysvětlil mi.
"To je kelandéř? To neznám." usmála jsem se.
"Je to kalendář." zasmál se.
"A co je tahle čtvercová krabice?" zeptala jsem se a došla ke stolu.
"To je počítač." odpověděl mi a začal se smát.
"A co to počítá?" podivila jsem se.
"To je na dlouho." usmál se.

"Ale ujasněme si to. Tvrdíš, že jsi princezna a že je rok 1868?" Zeptal se, když jsem prozkoumala celý jeho pokoj.
"Netvrdím to, je to pravda." Možná už jsem si tím nebyla tak jistá. Spím nebo bdím?
"To není možné." vzdychl a usadil se na ustlanou postel. Načechrala jsem si objemnou sukni a posadila se vedle něj.
"Co budeme dělat? Nemůžu zůstat tady. Vládne vám tu nějaký prazidant a na zdi vám visí kelandéř." položila jsem si ruce do dlaní.
"Prosimtě, už mi nevykej. Vždyť jsem skoro stejně starý jako ty." řekl nesměle.
"Promiňtě… teda promiň, ale u nás se každému vyká. A nejsi starý jako já. Mně je teď 145." Spočítala jsem rychle. Nemohla jsem se ubránit úsměvu.
"Co kdyby si znovu zkusila vlézt do té skříně?" napadlo Honzu.
"To je dobrý nápad." zatleskala jsem nadšeně. Rychle jsem se odebrala ke skříni, která byla pořád otevřená. Vlezla jsem do ní a naposledy se na chlapce stojícího uprostřed místnosti usmála. Musela jsem uznat, že byl docela pohledný. Úsměv mi oplatil. Zavřela jsem za sebou dvířka a ocitla se ve tmě. Jako předtím jsem se opřela o zadní stěnu a čekala, až se mi zase vrátí ten pocit, jako by se se mnou točil celý svět. Vzdychla jsem - trvalo to nějak dlouho. Už dávno se mi měla zamotat hlava a podlomit kolena. Měla jsem upadnout a ocitnout se zase v místnosti v zámku. Otevřela jsem oči a po té i dvířka skříňky. Místo postele s nebesy jsem spatřila toho samého chlapce. Po tváři se mu linul zářivý úsměv, ale když viděl, jak zklamaně na něj hledím, zvážněl.
"Nepodařilo se." vypravila jsem ze sebe.
"Neboj, my už něco vymyslíme." mrkl na mě a zase po mně hodil ten zářivý úsměv. Podlomila se mi kolena. Ne proto, že by se mi zamotala hlava - i když vlastně to taky. Ale ten úsměv byl tak okouzlující, že jsem se divila, že už neležím v bezvědomí na zemi.
"Dobrá." pravila jsem zastřeně.
Posadili jsme se opět na postel a Honza mi začal vyprávět, jak to tady u nich chodí. Chvilkami jsem ho moc nevnímala. Myslela jsem na svůj domov, který už asi nikdy neuvidím. Ale pak Honza začal vypravovat o jejich módě a já najednou na kouzelný zámek zapomněla.

Líbí se vám pohádka přenesená do 21. století? :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elizabett | Web | 7. března 2013 v 19:07 | Reagovat

krásný :) těším se na další.

2 Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 7. března 2013 v 19:24 | Reagovat

[1]: Děkuji moc! :)

3 Katie | Web | 8. března 2013 v 11:13 | Reagovat

Byl to dobrý nápad a povídka se mi líbila. =)

4 Raven Skeleton^^ | Web | 8. března 2013 v 16:31 | Reagovat

Tíjo ! Dlouho sem tu nebyla (časová nouze)
-hezký ;) hezký ;) a ješte raz hezký :) + Bad girl asi už nebude  že jó ? :/

5 Marti | Web | 8. března 2013 v 18:40 | Reagovat

Krásné, máš fantazii, talent, piš dál :)

6 Marti | Web | 8. března 2013 v 18:55 | Reagovat

Beru tě do AFFS! =)

7 chemical-angel | Web | 8. března 2013 v 19:32 | Reagovat

wow, keby som ja vedela takto pisat.... :OO ..vazne velmy pekne :D ..pokracuj

8 Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 8. března 2013 v 23:03 | Reagovat

[3]: A to ještě není konec! ;)

[4]: Děkuji :) Nevím, uvidím ;)

[5]: Děkuji :)

[6]: Oukej, díky ;)

[7]: Děkuji moc! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama