The lost room - part 2

1. března 2013 v 18:00 | Kath♥(Horalka) |  My fantasy
Je tu další pokračování povídky Ztracený pokoj. Je to jednodílná povídka, ale vyšla mi na 5 A4, takže to musím takhle rozkouskovat. Snad to nevadí ;)




Zvedla jsem hlavu, když jsem zaznamenala pohyb v místnosti. Před očima se mi zatemnilo, ale rozeznala jsem postavu blížící se ke mně. Zamrkala jsem a připravila se na nejhorší - přednášku, jak jsem nevychovaná, že si vůbec dovolím sáhnout na něco, co mi nepatří.
To, co jsem ale spatřila, mě úplně vyvedlo z míry.
Hleděla jsem do úplně jiné místnosti. Byla celkem maličká. V rohu na druhém konci stála postel, vedle ní dřevěný stůl a na ní podivná čtvercová krabice. Dlouho jsem nevydržela prohlížením si místnosti, protože se ke mně blížila nějaká postava. Zaměřila jsem se na ni. Byl to chlapec. Mohl být o pár let starší než princ. Byl střední postavy, štíhlí. Světle hnědé vlasy měl zvláštně vyčesané nahoru. Na sobě měl volné bílé triko s nějakým podivným obrázkem. Kalhoty měl též volné a rozkrok byl asi dvakrát delší, než je normální. Na nohách měl podezřele krátké podkolenky. U nás na zámku je všichni páni nosili těsně pod kolena, on je však měl těsně u kotníků. Celý byl nějaký zvláštní. Co mě ale nejvíc upoutalo, byly jeho zářivě modré oči, v tuto chvíli upírající se na mě.
"Kde se tu bereš?" vypravil ze sebe po chvíli. Hleděl na mě udiveně. Když jsem se mu zadívala do očí, začervenal se a sklopil oči na podlahu. Také jsem se na ni podívala - byla podivně chlupatá. Co mě ale zarazilo, že mi tykal. Nikdo mi netykal, jsem přeci princezna. A ani se mi nepoklonil. To já tu před ním klečela na zemi.
Pomalu jsem se zvedla a urovnala si trochu zmačkané šaty. Chlapec se na mě znovu podíval a tentokrát byl úžas v jeho očích téměř hmatatelný.
"To bych také ráda věděla." odpověděla jsem po chvíli. Podíval se mi do očí. "Schovala jsem se ve skříni, a když jsem potom otevřela dveře, ocitla jsem se tady." Vysvětlila jsem mu. Nemusí vědět, že jsem vlastně upadla.
"Byla jsi ve skříni v nějaké jiné místnosti a pak ses ocitla tady?" zeptal se překvapeně. Pro mě to bylo stejně nepochopitelné jako pro něj. Přikývla jsem. "A kde jsi vlezla do té skříně?" zeptal se.
"U nás na zámku." odpověděla jsem a doufala, že konečně pochopí, s kým to mluví.
"Na zámku? Na jakém zámku? Tady žádný není." Nechápal.
"Že ne? Žiji na něm s králem Jindřichem, královnou Svatavou a jeho synem Richardem." vysvětlovala jsem mu netrpělivě. Co to tady na mě zkouší?
"S králem? Královnou?" Papouškoval po mně a hned na to se rozesmál.
"Co je na tom k smíchu?" divila jsem se.
"Král s královnou už tu nevládnou desítky let. Naší republice vládne prezident." Díval se na mě, jako bych se zbláznila. To samé jsem si myslela já o něm.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elizabett | Web | 1. března 2013 v 18:52 | Reagovat

to je v budoucnosti žejo :D těším se na další :3

2 Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 1. března 2013 v 22:00 | Reagovat

[1]: Áno, přesně ták ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama