The lost room - part 1

28. února 2013 v 14:32 | Kath♥(Horalka) |  My fantasy
Je tu první část jedné povídky. Mám příšerně bujnou fantazii a píši ráda vymyšlené příběhy. Většinou píši fantasy a vždycky někohoho zavraždím. Tato povídka je ale pozitivní a romantická :)




"Dejte mi kousnout." žadonila jsem a udělala psí oči.
"Tak si mě chyťte." křikl na mě a rozeběhl se. Nakasala jsem si dlouhou sukni a rozeběhla se za ním.
"Jen počkejte, až vás chytím!" křičela jsem za ním. Otočil se za mnou a vyplázl na mě jazyk. V tom zakopl o kámen ležící na cestě a spadl na zem. Doběhla jsem k němu. Bezvládně ležel na zemi, oči zavřené. Klekla jsem si k němu a vůbec nedbala na to, že si umažu sukni. Jemně jsem s ním zatřásla - nic.
"Princi." zašeptala jsem potichu. Musela jsem si odkašlat, abych zahnala knedlík z krku. "Princi." řekla jsem teď už pevněji. Stále tam jen tak ležel. Oběma rukama jsem ho popadla za ramena a zatřásla jím. "Princi, princi!" křičela jsem zoufale, jenže se stále nic nedělo. Položila jsem svou hlavu na princův hrudník. Po chvíli jsem ucítila horkou slzu na tváři. Popotáhla jsem a povzdechla si. Najednou se princův hrudník začal zvedat a zaslechla jsem přidušený smích. Prudce jsem zvedla hlavu a zadívala se mu do očí, které samým štěstím zářily.
"Princi!" zakřičela jsem. "Vy jste si ze mě dělal jen srandu." obořila jsem se na něj.
"Bála jste se o mě." zasmál se a mrkl na mě.
"Jistě že jsem se o vás bála. Vždyť jste jako můj bratr." podotkla jsem. Ihned mu zmizel úsměv ze rtů. Vzala jsem mu z ruky jablko, zakousla se do něj a pomalu odcházela.

Z pohledu prince:

"Jistěže jsem se o vás bála. Vždyť jste jako můj bratr." řekla mi. Sebrala mi jablko, otočila se na patě a odcházela. Bodlo mě u srdce. Ona mě bere jako svého bratra. Myslel jsem si, že mě má ráda. Proč jsem si to vlastně myslel? Vždyť jsem akorát další nafoukaný princ, který bude za chvíli králem a vláda a moc mi stoupnou do hlavy natolik, že nebudu mít čas na někoho nebo něco jiného. Vážně si tohle o mně myslela? Znovu mě bodlo u srdce. Oprášil jsem si špinavé kalhoty a vydal se za princeznou.

Vešel jsem do společenské místnosti, kde princezna trávila většinu svého volného času. Seděla v křesle a hleděla do rozložené knížky v klíně. Oči se jí zběsile pohybovaly po řádcích. Najednou se zamračila. Na čele se jí objevila malá vráska. Měl jsem chuť k ní jít a nějak ji rozesmát. Neslušelo jí, když byla zachmuřená.
"O čem čtete?" zeptal jsem se. Polekaně nadskočila. Asi nečekala, že tu budu.
"O válce." odpověděla mi stručně. Podívala se na mě a já spatřil v jejích hnědých očích bolest. Vždycky byla tak milá a laskavá k ostatním lidem. Trápily ji i vymyšlené příběhy. I když tenhle asi zrovna vymyšlený nebyl - kdo ví. "Bylo smutné, jak s lidmi v té době zacházeli." prolomila tíživé ticho a zvedla se z křesla. Pomalu došla k oknu a zahleděla se do dáli.
"Na co myslíte?" Zajímalo mě. Zajímalo mě vše, co bylo její součástí, ale to jsem jí nemohl prozradit.
"Jak by se těm lidem líbilo tady. Jaké by to asi bylo, kdyby mohli být volní a žít jako my. Muselo by to pro ně být něco úžasného." Dychtivě se na mě podívala a oči jí úplně zářily. Hleděla na mě, jako bych je já dovedl přivést zpět na svět a zařídit, aby se splnilo, co právě řekla.
"To by určitě bylo." potvrdil jsem.
"Co je s vámi, princi? Jiné dny jste tak výřečný, ale dnes toho moc nenamluvíte. Stalo se něco?" zeptala se vyplašeně a na čele se jí zase objevila vráska.
"Nic se nestalo, princezničko." usmál jsem se a pohladil ji po její krásné tváři. Také se na mě usmála, ale před mou rukou uhnula. Zasmála se a doběhla ke dveřím.
"Teď si mě chyťte vy, princi." znovu se zasmála a zmizela za rohem. Povzdechl jsem si a rozeběhl jsem se za ní.

Z pohledu princezny:

Kam bych se mohla schovat? Doběhla jsem k dřevěnému schodišti. Bez přemýšlení jsem vyběhla nahoru. Vběhla jsem do prvních dveří, které jsem viděla. Zavřela jsem za sebou a opřela se o dveře. Těžce jsem oddychovala. Když jsem mohla zase popadnout dech, rozhlédla jsem se po pokoji, ve kterém jsem se nacházela. Zatajila jsem dech. Bylo to tak krásné. Velká postel s nebesy zabírala snad půlku pokoje. Naproti ní stála béžová skříň. Došla jsem k ní a otevřela ji. Staré dvířka zavrzala a mně se naskytl úžasný pohled na svatební šaty. Otevřela jsem i druhá dvířka a na dně skříně objevila i střevíce. Sáhla jsem na skvostné šaty a obdivovala jejich jemnou látku. Nemohla jsem odolat pokušení a musela jsem si je vyzkoušet. Opatrně jsem se do šatů nasoukala a po té si nazula bílé střevíce s jemnými kamínky okolo. Stoupla jsem si před zrcadlo. Nechápavě jsem hleděla na dívku v odrazu. Byla nádherná. Ne taková šmudla jako vždycky. V tomto momentě vypadala elegantně a dospěle. Uměla jsem si představit, že by stála někde v kostele, v těchto šatech a byla by připravená říct "Ano".
Ze světa snů a představ mě vytrhl zvuk blížích se kroků. Nechtěla jsem, aby mě tu někdo viděl takhle - v krásných šatech, které nejsou mé. Nevěděla jsem, co mám dělat a poplašeně se rozhlížela okolo sebe. Zrak mi padl na otevřenou skříň. Bez přemýšlení jsem se k ní vydala a skočila do ní. Opatrně jsem za sebou zavřela dvířka a modlila se, aby mě tu nikdo nenašel. Opřela jsem se o zadní část skříně a zavřela oči. Čekala jsem, co přijde. Z ničeho nic se mi zamotala hlava. Podlomila se mi kolena a já upadla na podlahu dřevěné skříně. Narazila jsem hlavou do dvířek a ty se hned otevřely. Ruka mi vyletěla k bolavé hlavě. Promnula jsem si zasažené místo a oddychla jsem si, že nekrvácí. Zvedla jsem hlavu, když jsem zaznamenala pohyb v místnosti. Před očima se mi zatemnilo, ale rozeznala jsem postavu blížící se ke mně. Zamrkala jsem a připravila se na nejhorší - přednášku, jak jsem nevychovaná, že si vůbec dovolím sáhnout na něco, co mi nepatří.
To, co jsem ale spatřila, mě úplně vyvedlo z míry.

Doufám, že se vám povídka aspoň trochu líbila :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gabuna | Web | 28. února 2013 v 19:18 | Reagovat

Každý má jiný názor na NY:),určitě by tě nenechal samotnou v česku:)

2 Lucie:-* | Web | 28. února 2013 v 19:42 | Reagovat

Wooow :) Velmi povedená povídka čekám na dašlí díl :P

3 Elizabett | Web | 28. února 2013 v 20:46 | Reagovat

jé to je krásný :) piš dál, je to úžasný :)

4 Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 28. února 2013 v 22:05 | Reagovat

[1]: To doufám :)

[2]: Děkuji :)

[3]: Děkuju moc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama